- Jste zde:
-
LUK
-
Ročník 2018
- 2/2018 - 10. ledna 2018
KAREL SÝS
Fascinace Hitlerem nekončí. Televize je ho plná, knihkupecké krámy jím přetékají.
Že by fungoval tzv. stockholmský syndrom“ – závislost oběti na viníkovi jejího utrpení?
VLASTISLAV HNÍZDO
5. ledna 1928 se v šumavském Zdíkovci narodil spisovatel a nakladatelský pracovník Jan Suchl. Jeho otec byl mužem řady povolání – ševcem, zedníkem, cirkusovým a továrním dělníkem. Maminka měla německé kořeny, jak to v tomto kraji a v těchto dobách bylo často obvyklé. Studium na obchodní škole ve Volyni Janovi přerušila válka, kdy byl v r. 1944 totálně nasazen v opravně leteckých motorů ve Strakonicích. Po válce se rodina přestěhovala do severočeského pohraničí, chlapec dokončil volyňskou obchodní školu a v r. 1946 se stěhoval za rodiči do Liberce. Tam vystudoval obchodní akademii a po maturitě pracoval v různých hospodářských funkcích.
Kočka Malvína
Slyšela jste, paní Nováčková, že jedna lázeňská je žalována, že pustila do kabiny dámu s pánem? Nic jí neudělají, kdopak dneska rozezná mužskou od ženskýho. Tenhle vtip ze Žákovské knížky Jaroslava Žáka přesně vystihuje, jakými pitomostmi se soudy musí na politickou a společenskou objednávku.
MILAN BLAHYNKA
Jednu ze svých četných básnických sbírek nazval Theofil Halama Když Buddha spí. Je to (jako vlastně všecky jeho knížky) básnická zpráva o stavu současného světa „vzájemných vražd“, v němž se „topíme ve výfukových plynech“, v němž sedí „láska a klam u jednoho stolu“, v němž je člověk (dnes ještě více než roku 2006, kdy sbírka vyšla) sice „ze všech stran obklopen smrtí“ a kde se babylonské věži „říká televizní stanice“, ale v němž, úchvatném a stále i lásky plném, přesto vše stojí za to žít.
VÁCLAV PELCMAN
Píšeme si
Nedávno jsem četl úvahu, v níž si autor sám stěžuje, že už mu články k jubileím různých autorů dlouho lezou krkem. Inu tyranie vydavatelů nezná mezí. Já si však plně uvědomuji, že je třeba si neustále připomínat vše nejlepší, co v minulosti vzniklo. Zejména to, co není neustále na očích, a to je literatura. Protože se stále rodí a dospívá nová generace, která si z nedostatku informací myslí, že je první vědoucí. To si ostatně myslí každá další generace, a proto je třeba ji informovat. Je třeba uposlechnout klasika: učit se, učit se, učit se. Tedy zejména v současné době, kdy na školách dostávají žáci od svých učitelů informace, kteří již oni dostávali přežvýkané změněnou politickou orientací. Těch možností není mnoho, ale o to více je důvodů, proč máme stále upozorňovat na dílo předků, pochopitelně na to nejvýznamnější.
IVAN VOTAVA
Ptal se mě onehdá kolega, jestli znám ortel. Abych neznal. Ten přece podepsal Sobotka sociální demokracii. Začal se řehtat, a že prý nejde o rozsudek, ale o kapelu. Povídám, že neznám. Co, nebo kdo to je?
ZDENĚK HRABICA
Občas žasnu, když si aktivuji zpětnou vazbu v některých ohlasech v serveru Nová republika. Jsem si jist, že většina respondentů si po přečtení několika autorských řádků udělá úsudek a zapne vlastní hlavu. Jsou ovšem tací, kteří obnaží své nitro. A přidají k úvaze, glose, analýze svůj poslední soud. Některým se nedivím, veřejný prostor jim nedává jinou možnost. Pamatuji minulou dobu, když notoričtí schůzovní řečníci v okamžiku, kdy všichni měli řečnění už dosyta, se ujali slova.
red
Těmito slovy uvítala přítomné na svém tradičním vánočním dvanáctém recitálu ve zcela zaplněném sále jihlavské knihovny malířka a spisovatelka Bohumila Sarnová-Horková, členka Unie českých spisovatelů. Recitál se konal 7. prosince tentokrát s názvem „Bez okázalosti“.