JAROMÍR ŠLOSAR

Zásluhou pana Petra Cetkovského jsem si mohl přečíst knížku dopisů Petra Bezruče adresovaných Marii Červinkové. Petr Cetkovský, vnuk paní Marie, je uspořádal a vydal vlastním nákladem v lednu 2018. Připomenul tak 150 let od narození básníka (1867) i 60 let od jeho smrti (1958). Knížku vkusně graficky zpracoval Jan Petrák a vytiskla Tiskárna Protisk, s. r. o.

KAREL SÝS

Přicházely paní Marii Červinkové, pořadatelově babičce, od roku 1947 až do období těsně před básníkovou smrtí v roce 1958. Do Slovanské ulice v Plzni. Po letech je Petr Cetkovský uspořádal do půvabné knížky s prostým názvem DOPISY PETRA BEZRUČE jako neprodejný tisk vydaný zřejmě vlastním nákladem.

MILAN BLAHYNKA

Užuž vidím, slyším, čtu – pokud nedojde na kritiku (u)mlčením – že DOPISY PETRA BEZRUČE (neprodejný soukromý tisk, 116 stran, leden 2018), které zveřejňují, co psal básník v letech 1947-1957 své ctitelce a zřejmě spřízněné duši paní Marii Červinkové do Plzně, nestojí za pozornost. Úslužné mediální lokajstvo uhlobaronů dnešních i včerejších nemůže přece připustit, že Bezručův odkaz je stále živý a že čtenáře ještě nepropadlého zábavné pakultuře může zajímat i celoživotní zkušenost a názory básníka Slezských písní a Stužkonosky modré, který si dovolil psát proti uhlobaronům (co je „baví“ být uhlobaronem), psát „proti nám“, jak říká jeden takový v jedné pěkné hře. Zestárlý bard, jenž si věru nepouštěl kdekoho k tělu, ublížil si v očích svých dnešních inkvizitorů navíc i svým netajeným porozuměním pro tvůrce nejen „líbezné Schovávané na schodech“, ale i „líbezných Křídel“, „nádherné Manon Lescaut“ a „překrásných veršů“ věnovaných Halasovi a Bieblovi, „kmetík“, jemuž se „líbil i bratrsky vyčítavý tón k tomu nad Temží“, a který soudil, že „právem přišla Domovina do lektury mládeže“. Osobně poznal Nezvala až v roce 1952, kdy mu psal: „Překročíte-li zas někdy náš práh, jak budete rád viděn!“ Dnešní oficiálně nepřiznávaná, mediálně však pěstovaná nechuť k Bezručovi, jeho buřičskému odkazu a životnímu vyznání z jeho deseti posledních let snadno se dá svést k nevšímavosti nebo i k zatracení edice, která je až vyzývavě amatérská, z hlediska ediční kultury plná skutečných i domnělých chyb – a přece objevná.

MILAN DUŠEK

Nejde o nové jméno v české literatuře. Jana Maternová se dosud prezentovala čtyřmi tituly. Jmenovitě: Jeden život, jedna šance (Skleněný Můstek Karlovy Vary); Kotrmelce (Krígl); Viktorie (Beletris); Taškařice (Krígl), V předvánočním čase 2017 vydala v nakladatelství Skleněný Můstek další knihu pod názvem ZÁPOLENÍ, nekonečná cesta duše Ingrid. Má rozsah 284 stránek a je třeba hned v začátku konstatovat, že autorka bezesporu předvedla, co všechno už umí.

Básník VLADIMÍR STIBOR z Nechvalic u Sedlčan na Příbramsku připravil a odevzdal do tisku již šestý Almanach českých básníků. Díky této několikaleté práci pomáhá desítkám autorů poezie prezentovat jejich tvorbu. Vladimír Stibor je autorem již sedmnácti sbírek poezie. Za sborníky o rodném kraji Sedlčanska a Petrovicka obdržel cenu Egona Erwina Kische. Především je však člověkem s velikým srdcem, se kterým je radost si povídat.

VÁVLAV PELCMAN

Vzpomínám na jednoho z těch, kdo pomáhali budovat poválečnou kulturu v Československu a od jehož narození uplynulo 110 let, Ladislava Stehlíka (26. června 1908 – 11. září 1987), spisovatele, básníka a malíře.

PAVOL JANÍK

Doménou literárnej tvorby Karla Sýsa je nesporne poézia, ktorej kvality môžu paušálne spochybňovať iba extréme pochybní propagandisti, ktorým leží Karel Sýs v žalúdku vzhľadom na svoje odvážne občianske a ľudské postoje. Preto aj v každej etape vývoja neslávne poplatná Česká televízia aktuálne dala priestor tuším dvom akoby literárnym odborníkom, neúspešnému kandidátovi na funkciu českého prezidenta, bratovi básnikovho takmer menovca (ilustrátora Petra Sísa) a parlamentným poslancom, ktorí ako vždy vôbec netušia, o čom hlasovali, hlasujú a budú hlasovať.

MIROSLAV KANTEK

Vážení televizní diváci, dovolte, abych zde uvítal pana poslance XXL, představitele extremně velké strany XXXXXL a odborníka na luční traviny. Naším tématem bude podivný přírodní úkaz, který se v poslední době objevil na českých luzích a mnohde i v hájích.

Proti Babišovi a dalším komunistům

ZDENĚK HRABICA

Máme svobodu, můžeme se radovat! Tato svoboda nám nespadla sama od sebe do klína. Není to svoboda mladá – v červený květ rozkvetlá. Je to jiná svoboda, od základu je to jiná svoboda. Zdaleka není pro všechny. Je založena na nejhlubší nenávisti, na odporu k jinak smýšlejícím hlavám, než jaké si vysnil Mesiáš. Jak před několika dny zdůraznil poslanec z podstaty Marek Benda, kdyby ten byl jakkoliv a kýmkoliv zesměšněn, je po svobodě.

JAROSLAV VÁŇA

Celé řadě známých vadí, že tvrdohlavě trvám na zásadě, vyhýbat se kritickým soudům o oborech, ve kterých nemám dostatek informací. Uvítali by, kdybych se občas zapletl s politikou, nejen s kulturní. Říkám tvrdohlavě ne. Nejsem politolog, sociolog ani historik… A navíc, jen se podívejte kolem sebe. Když se kdokoliv ze světa blízkého kultuře začal plést do politiky, vždy se zesměšnil. Příkladem za všechny mohou být Václav Havel, či současný ministr Stropnický a mnozí další. O Hermanovi, současném ministru kultury, raději nemluvě. Na co sáhne, tam je hromada ostudy, egocentrismu či arogance. Očividně mu to nevadí. Je to jeho charakterový rys. Snad jiný být nemůže. Všichni jmenovaní si vytrvale budují takovou množinu oponentů, že ubránit se kritice mohou jen mlčením.