ANTONÍN ŠLECHTA

Vyprávění Miroslava Kulhánka z doby, kdy jsme už nestáli v jedné lajně ve válce červených a bílých, ani v té knoflíkové, ani v žádné z mnoha dětských her. Já jel na směnu do špitálu a on na čtyřiadvacítku do Pece pod Sněžkou. Byl celníkem. Nyní in memoriam.

Vypadal tak nenápadně, že byl první, koho jsem si všimnul. Padesátník obrostlý nepěstěným plnovousem, místo vlasů záplava stříbrných prstýnků. Dobře živené podsadité tělo. V ruce žmoulal zapálenou cigaretu. Oděný v zašlých montérkách. Na věšáku viselo něco mezi kšiltovkou a baretem. Netečně civěl do půllitru se zvětralým pivem.

FRANTIŠEK UHER

Originální romanopisec Antonín Šlechta, věnující pozornost neohlazeným a neleštěným hranám událostí a nepříliš vlídném životním prostředí svých protagonistů, má jako málokterý současný spisovatel blízko k lidem prostým, relativně skromným, nepodléhajícím různým zavádějícím tlakům. Až se nabízí poněkud archaické označení „lidé od lopat“. Dokáže vstřebávat a interpretovat jejich způsob myšlení, jednání a vzájemné komunikace. Jeho knihy jsou věrnou, nepřikrášlenou realistickou reflexí doby, odrazem obrazu současnosti, o němž se příliš nemluví a nepíše, který nezajímá bulvár, je soustavně přehlížen. Problémům se totiž nejpohodlněji čelí nezájmem, absolutním mlčením, předstíráním, že vlastně ani neexistují. I ty problémy, i ti někdy až nepohodlní.

MILAN BLAHYNKA

Ve snad nejlepším čísle knihy KURVÁLE (Kmen, Křenovice 2019, fotografie Jaroslav Jakubčin, 172 s.) se nejmenovaný dívá „od Radče dolů k rodnému městu“, které „rekonstrukce průmyslu připravila o všechnu živnou sílu a globalizovaný obchod z něho saje poslední záchvěvy zdravého života“. Lze si představit, že nejmenovaný není alter ego samého autora?

PAVOL JANÍK

O lyrickej tvorbe Pavla Stanislava (občianskym menom Pavla Piusa) som už neraz písal, ale vždy je to pre mňa slávnostná príležitosť, pretože jeho špecifikum zodpovedá vysokým kvalitatívnym nárokom a nevdojak aj požiadavke Ivana Kraska z básne Kritika, podľa ktorej: „Blahoslavení sú, ktorí hovorili / a nepovedali viac, než čo povedať mohli / vo dňoch sviatočných.“

KAREL SÝS

Nikdo neumí přesně popsat tvůrčí proces. Respektive umí, ale kdo takovému popisu může uvěřit? Kde začíná, kde končí, co je prvním podnětem k tomu vzít do ruky pero, štětec, dláto…? A nejen „vzít“, ale vymyslet, oživit, sbratříčkovat se i s řemeslem a hmotou.

JIŘÍ JÍROVEC

V Česku vrcholí boj proti 30 let neexistujícímu režimu jedné, tedy komunistické strany. Poslední bitva vzplála, zní z tábora posametové moci. Do želez s Milošem a Lubomírem, když už je nemůžeme setnout, oběsit anebo jinak popravit.

JOZEF ŠPAČEK

Občas sa v literatúre udejú nie celkom obvyklé udalosti. Za jednu práve takto označiteľnú možno považovať knihu dialógov NAVZDORY ČASU (ilustrovala Tereza Kovandová, vydala Česká citadela s.r.o., Praha 2019, 1. vydanie, 216 s.), ktoré si vymieňali v mailovej korešpondencii dve osobnosti z českej kultúrnej a literárnej scény s veľmi odlišnými postojmi k nedávnej minulosti (máme na mysli druhú polovinu 20. storočia a súčasnosť) Eva Kantůrková a Petr Žantovský. Ako je známe, E. Kantůrková (1930), významná prozaička a scénaristka, bola do r. 1970 členkou KSČ, potom sa stala disidentkou, neskôr aj hovorkyňou Charty 77.

JAROMÍR ŠLOSAR

Když jsem nedávno na stránkách internetového portálu Aktuálně.cz v rozhovoru s historikem Žáčkem narazil mj. na fotografii spokojených vlasovců ve společnosti usmívajících se českých zdravotních sester před Smíchovskými kasárnami v máji pětačtyřicet, vybavila se mi jiná fotografie ani ne o měsíc starší. Jako zajíci na výřadu po honu v horách tu leží mrtvá těla mužů; nad nimi klečí a postávají zoufalé a plačící ženy v bílých šátcích. Snímek vzniknul po řádění vlasovců v kysucké osadě Semeteš 20. dubna 1945. Od roku 2014 spolu s dalšími záběry ilustruje semetešskou tragédii v monografii obce Vysoká nad Kysucou; Semeteš je dnes její součástí.

ZDENÉK HRABICA

(Nikolaj Asejev: „A to je revoluce!“)

Kolik revolucí, kolik povstání a kolik okupací už za života předchůdců a nás samých prošlo kolem a dokola světem i domovem. Husitská revoluce, Velká francouzská revoluce, Velká říjnová socialistická revoluce, Španělská revoluce, Maďarská revoluce rad, Slovenské národní povstání, Pražské povstání, Velký Únor i Pražské jaro.

RADOVAN RYBÁK

Užívám si jízdu v prastarém, velkoryse tvarovaném modrém Chevroletu, který vládne šarmem starého boubelatého pána, sympaticky zapomínajícího zemřít, a který je zřejmě i proto nabit neobyčejnou touhou odvést mě až tam, kam prostě budu chtít. Jako by říkal „splním ti každý sen“, když se s rozvahou zavalitého seniora, který si nikdy špatně nežil, nakláněl tam a zase sem na mnohdy nebezpečně se klikatících cestách tam daleko v Karibiku.