Unie českých spisovatelů srdečně zve své členy i příznivce na slavnostní vyhlášení Cen UČS za rok 2017.

Předání cen se uskuteční v sobotu 4. listopadu 2017 v 10.30 hodin v budově Krajského úřadu Středočeského kraje, Zborovská 11, Praha 5-Smíchov, zasedací místnost Zastupitelstva Středočeského kraje, I. patro.

STANISLAVA KUČEROVÁ

Zdůvodněný obraz možné budoucnosti lidstva zaměstnává futurology na celém světě. Zde je několik scénářů budoucího možného vývoje, které vyplynuly z anketních výpovědí šestnáctiletých západních Evropanů. Takových scénářů bylo možno na základě nevelké sondy zkonstruovat celkem šest.

JAROSLAV VÁŇA

S masochistickými pocity jsem se prokousal téměř pětiset stránkovou knihou Stevena Lee Myerse NOVÝ CAR. Moje obecné a stručné hodnocení se dá vyjádřit několika řádky: Učebnice pro současné studenty politologie, kterým je zapotřebí nenásilným způsobem vsugerovat, že současné Rusko je neměnitelným, nevyzpytatelným nebezpečím pro celosvětový mír, vůdčí silou společenského, hospodářského a kulturního úpadku, a to všechno pod vedením stalinistického Vladimíra Putina, odchovance KGB, člověka s vážnými charakterovými úchylkami, „oddaného důstojníka skomírající říše“.

MIROSLAV VEJLUPEK

Je dvacet dva hodin čtyřicet minut. Je čtvrtek třetího listopadu devatenáct set dvacet sedm. Po těžké operaci střevního nádoru dodýchal v Podolském sanatoriu člověk, o němž literární a divadelní kritik Jindřich Vodák napsal, že „našel nadšené vyznavače právě a spíše také v mladších řadách, byl v nich s upřímnou horlivostí stavěn všude na první místo a čten i vykládán se zjevnou zálibou jako mistr mistrů, jako hlava zvlášť bystrá, úrodná a moderní“. Čtenář se zřejmě dovtípil – to zemřel spisovatel. Karel Matěj Čapek-Chod. Stalo se tak několik málo dnů – a řekněme hodin – poté, kdy ministr školství a národní osvěty prohlásil Čapka-Choda laureátem Státní ceny za literaturu. Té cti se dostalo Čapku-Chodovi už potřetí, tentokrát za román Řešany – právě ve dvacátém sedmém poprvé vydaném.

MIROSLAV KANTEK

Historička Eva Nečasová se musí omluvit dcerám Huga Salm-Reifferscheidta za výroky, které o něm napsala do své knihy Cui bono restituce?. Neuspěla totiž se svou stížností k Ústavnímu soudu. Ten v minulých dnech konstatoval, že i badatel si musí dát pozor na to, jaká přirovnání používá, a že i svoboda vědeckého zkoumání má své hranice.

MILAN BLAHYNKA

Možná bych měl s recenzí poslední knížky, kterou Marcella Marboe napsala a nazvala titulem dlouhým jak Lovosice, se svými otázkami k UTRPENÍ DOCENTA H. aneb JAK (NE)ZVLÁDNOUT MANŽELKU A JINÁ ZVÍŘATA, DÍL I., LOV A DOMESTIKACE (Oftis, Ústí nad Orlicí 2016), trpělivě počkat, až vyjde i druhý díl, o němž předpokládám, že – jak je tomu u autorky téměř pravidlem – přinese překvapení. Jenže trpělivost, kterou rád doporučuji jako babičku moudrosti jiným, není na místě, když už první díl pěkně provokuje a má své překvapivě selankovité vyústění.

KAREL SÝS

Týdeník Rozhlas nedávno otiskl článek Ondřeje Vaculíka Horké léto v Gutech.

IVO FENCL

To vám je úplně jiné, než co jste kdy viděli. Obrázky jsou světy i kouzly a vernisáž se konala 7. září. V kavárničce plzeňského Muzea loutek, z Náměstí Republiky tam vstupte. A kavárna má dvě místnůstky a je doupátkem v nitru bloku. Je vzadu, až dole, u pat nově nahozených činžáků, a je 1000x útulnějším azylem až do konce letoška, anžto spisovatel a malíř J. L. Jícha tu zavěsil šestnáct obrázků. A koukáme a princezna se češe, bába cvičí na kruzích, skřítek se poměřuje s hlemýžděm a mladík s vroucím srdcem shlíží se starodávné střechy na dívku, která je ve starým, krásným okýnku. A není to láska za peníze a dáma má taky srdce.

PAVOL JANÍK

Európska únia čelí mnohým problémom – osobitne vo vzťahu k doterajším i predpokladaným masovým vlnám migrantov z krajín Blízkeho východu a severnej Afriky, ktoré sa môžu znásobiť prílivom utečencov z Ukrajiny, balansujúcej nad priepasťou hospodárskeho kolapsu a faktického rozkladu štátu.

MARIE VESELÁ

Znovu a znovu se probírám výstřižky a články, které si po léta uchovávám. Uvědomuji si, jakou úctu a obdiv si zaslouží jejich autorka prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.

ALENA D. OTMY

Stála na mostě před Bodemuseem.

FRANTIŠEK UHER

Aby dokázal, že jde s dobou, začal pokulhávat.

VLADIMÍR STIBOR

Drobné překlepy jsou tu odjakživa, a to ani nemusí klepat na dveře, chtějí-li vejít dovnitř. Velkoryse s námi žertují, jindy nabízejí možnost hledání vlastních omylů. Mohli bychom jim také důvěrně říkat chybičky vloudilky. Nikdy však nevyrostly, od pradávna vypadají jako prťavé potvůrky, něco mezi jepicí a právě vylíhnutým malým nic, co není doslova na první pohled ani vidět.

EVA FRANTINOVÁ

Zastavila mne zídka poblíž stanice metra Vltavská. Před nedávnem pomalovaná sprejem – výjev si nepamatuji. Dnes se dívám na jinou barevnou „kresbu“. Zase nic moc. A vedle kresby tři vzkazy, vlastně rozhovor tří lidí, kteří se nejspíš vůbec neznají.

chý

Jeho láska k penězům byla tak žhavá, že se spálil při prvním podvodu.